Návod

Zamořeno váženými pány

Představte si takovou obyčejnou situaci. Přijdete do krámku, za pultem usměvavá osoba, vy máte jednoduché přání a začnete: „Vážený/á pane/í prodavači/ko, rád/a bych Vás požádal/a o vypracování nabídky stran pořízení jednoho ks pečiva.“

Nebo: „Věc: Nákup housky. Vážení, jsem rád/a, že Vás mohu oslovit s žádostí o odprodej jednoho ks pečiva tukového.“

Nebo: „Vážený pane prodavač…“ Atd.

Jestli vám to přijde přehnané a hloupé, tak si schválně sáhněte do svědomí, kolikrát jste nějaký ten dopis začali slovy „Vážená paní, vážený pane,“ nebo „Vážený pane Novák“, nebo „Vážení.“ Neříkám, že to děláme všichni a vždy, ale tyto odpornosti se nám leckomu derou pod prsty na klávesnici ještě pořád a ještě hodně často. Někde nás jimi kdosi zaviroval a antivir nemáme nainstalovaný všichni.

Ten virus se jmenuje „tosetakvždyckypsalo“. Jednou jsme vysvětlovali celkem velké skupině lidí z jisté pojišťovny, že i oficiální dopis můžeme začít obyčejným „Dobrý den.“ To byla mela. To prý je neslušné, nevhodné, neoficiální, nezvyklé, dokonce sprosté.

Já mám zase za sprosté, když mi někdo vleze do života – lhostejno, zda e-mailem, nebo osobně – a místo obyčejného dobrého dne na mne vybafne: „Vážený pane“. Schválně to zkuste někomu říct. Vyslovené se to oslovení stává často arogantním a zlým. Těžko se při něm ubránit dojmu, že tady vámi někdo opovrhuje. Oslovení „Vážení“ dokonce, myslím, nejde vyslovit bez ironie, sarkasmu nebo opovržení. To se dá snad jen napsat, ale myslet vážně, pěkně, vstřícně a lidsky, to asi nejde.

„Vážení pánové a vážené dámy“ uložení kdesi hluboko v naší mysli o nás samotných totiž hodně říkají. Kdo má „vážené pány“ za lepší než přání pěkného dne nebo jiné oslovení, kterým se zdraví člověk s člověkem, nemá asi moc rád lidi. Jinak by s nimi jako s lidmi rád mluvil. „Vážení páni“ smrdí na dálku papírem, rakousko-uherským ouřadou, nezájmem. Úctu jistě dokážeme lépe vyjádřit jinak.

Ale teď už je myslím toho kázání, vážení páni a vážené dámy, dost.

P.S. Jednou jsem slyšel starého hraběte Kinského oslovit národ. Tam, kde mohl říct „Vážené dámy a vážení pánové“, čímž by se jeho projev stal tuctovým, nezajímavým a hned na začátku by ztratil na důležitosti, oslovil nás slovy „Dámy a páni.“ Pokud ten rozdíl cítíte, jsme na dobré cestě.


Martin Groman

O autorovi: Martin Groman

Vystudoval mediální studia FSV UK. Pracoval jako moderátor a dokumentarista Českého rozhlasu, přispívá do Lidových a Hospodářských novin, Respektu a dalších plátků. V Boomerangu sedí u okna a kouká ven. U toho píše a edituje texty, navrhuje kampaně a přemýšlí, co bude o víkendu vařit. Má na starost tým copywriterů a podílí se na časopisech a dalších projektech pro Vodafone, Volkswagen či AWD.

, ,

Sdílejte článek:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

− 4 = 1

Přihlaš se k odběru newsletteru a již nikdy nepříjdeš o žádný článek.