Jak si získat svého superprojekťáka (1. díl)

Projektoví manažeři jsou tak trochu nadlidi. Na rozdíl od nás kreativců, jenom-lidí, umí počítat, chodí všude včas, vypadají dobře, se všemi se dohodnou a dokonce z vás dokážou vymáčknout jakýkoli výsledek, byť jste zrovna krok před vyhořením. Nejlepší jejich superschopností je ale to, že za vás vyřeší jakýkoli problém, ať se to týká vašeho společného projektu… nebo hořícího asteroidu řítícího se na zem. Získat si takového nadčlověka na svou stranu je ale dlouhodobá vytrvalá práce. A my pro vás máme pár rad, které vám to usilovné získávání možná trochu urychlí.

Noste jim dorty 

Projekťáci totiž fungují na cukru. Zatímco vy sladkosti přetváříte v tělesné tuky, oni je přetváří v profit. Zbytek sacharidů pak spálí během jednoho hovoru s klientem.

Odepisujte jim obratem

I když nemáte, co říct. Budou si aspoň myslet, že jste stále v pozoru a na jedné vlně (tedy jejich projektu).

Dělejte, že je celý den hledáte

Pokaždé, když je potkáte u kávovaru, řekněte jim: „To je dobře, že tě vidím. Zrovna jsem tě hledal…“. I když pro ně nemáte nic nového, je to rozhodně lepší, než se celý den schovávat na záchodě. #VyzkoušenoZaVás

Ve všem s nimi souhlaste

Protože matky a projekťáci mají vždycky pravdu. Na rozdíl od vás má dokonalý přehled o všem, co se líbí klientovi, kolik kalorií má jedna fidorka, za kolik minut budete na druhém konci města a jaký je datum. A ti nejlepší z nich z hlavy vědí, jestli je sudý nebo lichý týden.

Dvakrát měřte, jednou řežte

Snažte se nedělat chyby a vše si po sobě raději třikrát projděte. Nejenom, že svému nadčlověku ušetříte práci, ale hlavně bude mít dojem, že je na vás spolehnutí. Pak už mu bude stát jakákoli další spolupráce, i žehlení vašich prohřešků, za to. A vám přibude další osobní projekťák do sbírky.

Něco o nich napište

Často totiž mají pocit, že je přehlížíte. Taky aby ne, jsou přeci o několik levelů i pater výš než vy – obyčejní smrtelníci. Přesto si na ně vzpomeňte aspoň před uzávěrkou.

O autorovi: Helena Suchá

I když je spíš kavárenským povalečem, během studia bakaláře na Marketingová komunikace a PR a magisterské Žurnalistky na Karlově univerzitě zcela propadla běhu na dlouhou trať. Než se dostala do cíle, obsloužila celou pražskou kavárnu, uspořádala pár studentských festivalů, byla holkou pro všechno ve státní správě i v týdeníku Ekonom a nasbírala desítky tun jablek u protinožců. Nakonec se jí podařilo zabít dvě mouchy jednou ranou – spojit novinařinu s marketingovou komunikací, a to právě v Boomerangu, kde vášnivě textaří, edituje, přispívá do Čilichili a dělá svačinářku.

Doporučujeme, Content marketing