Amatérské fotky, křečovité texty psané manažery, příšerná grafická úprava dělaná dtpákem, nebo dokonce kolegou, který si ve volných chvílích hraje s InDesignem. Opravdu si myslíte, že zaměstnanecký magazín nemusí splňovat stejné nároky, jako zákaznický nebo volně prodejný časopis? Není náhodou zaměstnanec v okamžiku, kdy otevře časopis, stejný čtenář jako každý jiný, který by podobnou hrůzu okamžitě hodil do koše?
Ano, dotyčný se tam skutečně uvidí, ale bude to bavit těch ostatních několik set lidí, kteří budou časopis číst? Pokud za tou osobou není skutečně osobitý příběh nebo informace zajímavá pro všechny, tak asi sotva. Důležitější než ukázat konkrétní tváře a zaměstnance je představit profese, týmy a firmu… Výjimkou budiž vyznamenání, úspěchy a personální rošády.
Ale musíte. Pravidelnost je potvrzením solidnosti vydavatele a jednou z důležitých podmínek toho, aby zaměstnanci vzali časopis za svůj. Neschopnost vydat pravidelně magazín navíc může podkopávat jejich důvěru ve schopnosti firmy i v jiných oblastech.
V pořádku, ale chtějí to tam také čtenáři? Nehrozí náhodou, že pokud poskládáte časopis jenom z toho, co v něm chce mít pan ředitel, bude nakonec právě on jeho jediným čtenářem? Vždy pracujte na reciprocitě: jedna stránka s „vaším“ tématem a jedna „pro ně“. Myslete také na to, že i nudná informace se dá zabalit do aktraktivní formy.
Zapomeňte na všechny ceny a zkuste chvilku přemýšlet o ceně, kterou by vám udělili
čtenáři. Dostali byste ji?
Firemní časopis, Zaměstnanecký časopis, Tisk
