Firemní časopisy

Jako žena vím

Je to jedna z nočních můr textařových – psát za jiné. Klient nemá kdy, nemá nápady, neví jak, ale potřebuje mít ve svém magazínu editorial s pěknou fotkou. A tak musí nějaký nebožák sednout a napsat pár slov od srdce, tedy od cizího srdce. Nebo jasný a pádný názor, tedy cizí jasný a pádný názor. Případně pěkný životní zážitek nebo nějakou moudrost, tedy cizí zážitek a cizí moudrost.

Jak se to dělá? Je několik možností. Ta nejhorší je, že textař napíše editorial za klienta a klient až v tu chvíli začne mít nápady – takhle jsem to nemyslel, tohle by mělo být spíš tak, tohle zase jinak, tady tohle bych neřekl, tady k tomu si najděte data, a celé to vlastně mělo být o něčem jiném, než jsem původně říkal, to jste měl poznat. Podobná výměna se opakuje tak pětkrát, oba protihráči už se čistě nenávidí, až nakonec jeden z nich, většinou textař rezignuje. Škody na vztazích i textu samotném nesmírné.

Druhý model by se dal nazvat Rukou společnou. Klient dodá podklady a textař z toho něco uplete. Jeden známý takto třeba psal rok co rok za jednoho ředitele vánoční sloupek. „Jsou tu Vánoce, čas bilancování. V minulém roce jsme prodali…“ Když stejný začátek psal čtvrtým rokem, rozhodl se, že to oživí: „Když jsem šel dnes ráno k autu, zakřupala mi pod nohou kaluž, mrzne… Že ony budou brzy Vánoce, čas bilancování…“ No a byl oheň na střeše. Vybočit ze zaběhnutého koloběhu holt ne každý umí. Takže psát za někoho jeho text vyžaduje taky schopnost poznat, jaký ten druhý je a psát podle toho. Nicméně toto je cesta, která je nejčastější a napáchá škody jen omezeně.

Poslední možnost je pro výsledek nejlepší. Že si to textař napíše sám za sebe, ze svých názorů, ze svého srdce, ale s firemními údaji a fakty. Klient si text přečte, poraduje se, jak je to pěkné a jak bude vypadat dobře, podepíše a hotovo. Stává se to tak jednou za život, protože najít tak dobrého textaře a tak dobrého klienta, to je skoro zázrak. Ale jednou jsem to zažil na vlastní kůži, ať jsem za klientku do jejího editorialu napsal cokoliv, vzala to za své. Líbily se jí mé příběhy, mé názory, můj styl. Stával se jejím stylem, jejími příběhy, jejími názory. To, že neměním já ji, ale ona mne, jsem pochopil ve chvíli, kdy jsem do jiného článku napsal: „Jako žena vím…“


Martin Groman

O autorovi: Martin Groman

Vystudoval mediální studia FSV UK. Pracoval jako moderátor a dokumentarista Českého rozhlasu, přispívá do Lidových a Hospodářských novin, Respektu a dalších plátků. V Boomerangu sedí u okna a kouká ven. U toho píše a edituje texty, navrhuje kampaně a přemýšlí, co bude o víkendu vařit. Má na starost tým copywriterů a podílí se na časopisech a dalších projektech pro Vodafone, Volkswagen či AWD.

, ,

Sdílejte článek:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

64 − 55 =

Přihlaš se k odběru newsletteru a již nikdy nepříjdeš o žádný článek.