První otázkou, kterou si musí každý vydavatel firemního magazínu ujasnit, je, pro koho jej bude dělat. A kdo je vlastně šéfem časopisu. Vy nebo váš šéf? Omyl.
Nabízí se klasické dělení – zákazníci (B2C tituly), obchodní partneři (B2B) nebo zaměstnanci (B2E), u toho by ale určitě nemělo zůstat. Co konkrétně je to za lidi? Jsou to
spíš ženy nebo muži? Jak jsou staří? Kolik berou? Na co chodí do kina? Kam jezdí na dovolenou? Co jim nejvíc leze na nervy?
Čím přesnější mají ti, kteří magazín tvoří, představu o cílové skupině, tím lépe se jim volí témata, styl psaní i grafika. Jinými slovy se zvětšuje pravděpodobnost, že časopis bude čtenáře bavit, posílí jeho loajalitu k firmě a dost možná ho i přesvědčí ke koupi nějakého produktu. Materiály, které nedokážou zapůsobit na čtenáře ani v jednom ze tří výše zmíněných ohledů, nemají v časopise co dělat, nebo v něm alespoň mají zabírat co nejméně místa.
Tak bude tam šestistránkový rozhovor se mnou, nebo ne?
Pokud se tedy například technický ředitel touží pochlubit, že firma získala certifikát ISO dle normy ČSN EN ISO 9001:2009, asi ničemu nevadí, když o tom bude stručná zmínka v sekci novinek. Pokud z toho ale bude chtít udělat hlavní téma čísla a v redakční radě ani v agentuře, která časopis připravuje, se nenajde nikdo, kdo by mu to vymluvil, jde časopis do kopru. Místo toho, aby přinesl do firmy peníze a sloužil jako marketingový nástroj, stává se drahou hračkou manažerů, kteří si přes něj honí vlastní triko.
Firemní časopis, Čtenář, Zaměstnanecký časopis
