Firemní časopisy

5 přikázání správného polyglota

Klient: Jsme nadnárodní korporace, působíme ve třiceti zemích na čtyřech kontinentech a chceme vydávat časopis pro svoje zaměstnance ve dvanácti jazycích. Agentura: Fajn, to umíme.

Ano, umíme, ale víc než u jakéhokoli jiného typu projektu musí v tomhle případě všichni dodržet několik zásadních pravidel. Jen tak se dá zajistit, že projektový manažer neskončí v Bohnicích, editor na nejbližší větvi a klient nešťastný s babylonskou věží z potištěného papíru.

Nehoňte víc zajíců najednou

Tahle poučka je asi ze všech nejdůležitější: nejdřív je potřeba se domluvit, která jazyková verze bude základní – tedy takový master dokument –, a tu dotáhnout do finální podoby, se kterou budou všechny zúčastněné strany spokojené. Z té se pak bude vycházet při tvorbě jazykových mutací, ale sama už zůstane beze změn. Jinak totiž nastane chaos v zanášení připomínek, při kterém se některé změny budou muset dělat dvanáctkrát, do každé verze zvlášť, nikdo nebude vědět, co zanášet do které jazykové mutace, co překládat, a co nepřekládat, co dát komu schválit. Následky na psychickou pohodu a pracovní výkon všech aktérů nedozírné.

Aby se nám povedlo k té jedné základní verzi dojít a při obrovském množství vyměněných e-mailů, textů a jejich verzí udržet v zakázce pořádek, musíme dodržet pět přikázání.

1. Budeš mít jen jednoho šéfa…

Na straně klienta musí být jeden člověk, přes kterého projde všechna komunikace, která se časopisu týká. Je to nelehká pozice a určitě mu to nikdo nebude závidět, ale je to jediný způsob, jak zajistit, aby někdo měl o zakázce komplexní přehled a byl schopen reagovat na všechny možné zádrhele a dělat patřičná rozhodnutí.

2. … a jeden obsah

Ještě předtím, než se pustíme do práce a začneme psát a editovat texty, fotit nebo stahovat fotky z fotobanky, měli bychom se ujistit, že všichni, kteří do toho mají co mluvit, jsou spokojení s tím, co se v jejich časopisu objeví. Když se zásadní připomínky k celkové koncepci nahrnou ve chvíli, kdy odešleme na schválení vietnamskou mutaci, je to začátek konce.

3. Nevztáhneš ruku na grafiku po schválení

Všechny připomínky ke grafickému zpracování je potřeba vznést a zapracovat ještě předtím, než se soubor se sazbou jedenáctkrát zkopíruje a v nových verzích se začnou texty nahrazovat překlady. Pak totiž každá změna znamená provést tentýž úkon dvanáctkrát. To může vést ke zdržení v harmonogramu, zvýšeným nákladům a samozřejmě stoupá i riziko, že někdo udělá chybu.

4. Nepřeložíš pracovní text

Text každého článku projde od svého vzniku do doby, než vyjede z tiskařského stroje, spoustou proměn – editací, několikafázovým připomínkováním a schvalováním, třemi korekturami… Texty, které se překládají, je proto nutné brát z hotové a schválené sazby, ne z jakéhokoli wordového dokumentu z předchozích fází přípravy časopisu.

5. Neoddělíš překlad od jeho originálu

Ať už si překlady zajišťuje sám klient, nebo je dodává agentura, v souboru s překladem musí zůstat i původní text, pokud možno graficky rozložený tak, aby nemohlo dojít k omylu, který kus je který a co kam patří. Jde tedy hlavně o výrazné odlišení titulků, mezititulků, popisků k fotkám, textových rámečků a podobně od hlavního textu.


Ondřej Zátka

O autorovi: Ondřej Zátka

První editorské zkušenosti získal na gymnáziu jako šéfredaktor školního časopisu. Během studia na univerzitě spolupracoval jako redaktor s několika nakladatelstvími (Academia, Libri, Prostor), učil angličtinu a také z ní překládal. K časopisům se vrátil v září 2007, kdy začal pracovat pro Boomerang – nejdříve jako korektor, pak i jako překladatel a editor firemních magazínů. Přes jeho stůl projde většina našich anglicky psaných médií.

, , ,

Sdílejte článek:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

56 + = 62

Přihlaš se k odběru newsletteru a již nikdy nepříjdeš o žádný článek.